Textilní tvorba a oděvní design v knihovně

Od května do srpna 2021 v knihovně vystavují mladí módní návrháři z Ateliéru Oděvní a textilní design univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Helena Hošková, absolventka a bývalá asistentka tohoto ateliéru. Oděvní design a textilní tvorba se možná zdají být dvěma samostatnými obory, ale vzájemně se prolínají a doplňují, dalo by se říct, že jsou na sobě závislé.

Studenti ateliéru v čele s Janem Löblem a Hankou Coufalovou tvoří dynamický a moderní tým, který reflektuje současnou módní designovou tvorbu v českém i světovém kontextu. Móda není jen o oblékání a trendech, ale odráží aktuální společenské dění a zpracovává osobní/intimní i sociální/veřejná témata. Studenti prezentují svá díla na významných mezinárodních přehlídkách a výstavách současného designu. Helena Hošková tentokrát nabídne textilní instalaci, kterou přizpůsobí danému výstavnímu prostoru, a několik malých textilních objektů. Tato práce zpracovává téma tzv. rychlé módy, což je velmi problematický business model masové produkce oděvů, který má vážné ekologické i společenské dopady na celou planetu.

AOTD

Ateliér Oděvní a textilní design
pod vedením Jana C. Löbla a Hany Coufalové
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta umění a designu

Zhmotňujeme naše představy, vytváříme kolekce, kde každý model vypráví svůj příběh. Hledáme vlastní kompozice, modelujeme střih, realizujeme design. Hledáme symbiózu mezi myšlenkou a oděvem. Jak lze kombinacemi variovat samotný oděv, samotné téma…
Je pro nás velice důležitá osobitost a rozvoj individuality. Individualita je momentem, kdy vezmeme sílu být sami sebou a stát si za svými myšlenkami s rozmyslem a sebedůvěrou.

Výstava WANNABE je pro nás platformou, na které představujeme naše WANNABE, je to představa každého z nás. Instalace je zaměřena na jednotlivé projekty studentů, které jsou instalovány jako velkoformátové digitální tisky.
Komplexnost je v tom, že designér nevyvíjí pouze jenom svůj produkt, ale realizuje celkový styling a fotografickou kompozici tak, aby vynikl celkový příběh, který vypráví.
Naše projekty tedy nejsou jen o samotném oděvu, ale jsou o vizuální komunikaci, kterou v dnešní době komunikujeme a sdílíme.

Móda sní, aby byla, a my sněme s ní.

Ateliér Oděvní a textilní design

Ateliér Oděvní a textilní design na Facebooku

MA. Helena Hošková

Hovořit či psát sama o sobě je pro mne, pro člověka, který se projevuje především vizuálně, tedy bez pomoci slov, opravdu těžké. Láska k textilu jako uměleckému médiu provází celý můj život. Tato vášeň pro materiál a jeho zpracování nejen řemeslné, ale i symbolické vyústila ve studia na několika vysokých školách, které jsem úspěšně absolvovala. Začalo to nádhernou příležitostí být studentkou jednoho z prvních ročníků nově založeného ateliéru Textilní tvorby při pedagogické fakultě v Hradci Králové. Tam jsem měla to štěstí pracovat a tvořit pod vedením Marie Fulkové a posléze také úžasné textilní výtvarnice Zuzany Hromadové. Její cit pro textilní materiál a jeho výjimečnost v uměleckých oborech mne naprosto uchvacoval a tato žena výrazně ovlivnila mé další umělecké směřování. Dalším prostorem pro rozvoj tvůrčího potenciálu byla Fakulta umění a designu v Ústí nad Labem. V ateliéru profesora Bohdana Mrázka, skvělého textiláka a tkalce originálních velkoformátových tapisérií, jsem měla možnost nejen experimentovat s materiálem a tvořit koncepčně ucelená umělecká díla, ale zároveň získávat a prohlubovat znalosti tradičních textilních technik, kterými jsou tkaní, paličkování, tisky atd.
Po krátké pracovní zkušenosti v oboru památkové péče jsem odcestovala na dvouletý stipendijní pobyt do Indonésie, který nabízela Indonéská vláda. Tato země tisíců ostrovů mne lákala už dlouhá léta, a když se naskytla příležitost studovat textilní obor Batik přímo u zdroje, tak jsem sice malinko váhala, ale nakonec se rozhodla skočit do neznáma.
Z původně plánovaného ročního pobytu se život na Jávě protáhl na roky dva. Na fakultě umění a řemesel jsem prošla několika ateliéry a věnovala jsem se nejen textilnímu umění, ale i malbě, řezbářství nebo tvorbě komiksu. Zážitky z Indonésie jsem publikovala na svém blogu: http://heli-zpravyzjavy.blogspot.com/
A copak se dá po dvou letech v exotice vrátit rovnou do českých podmínek? Cestu zpátky jsem si prodloužila o pobyt v Anglii, kde jsem studovala na Univerzitě v Sussexu na West Dean College v ateliéru Tapiserie a textilní umění. S ohromnou vděčností budu vždy vzpomínat na ten zázračný moment, kdy jsem byla na univerzitu přijata a na studium získala stipendium ze štědrých britských fondů, které mne podpořily i v navazujícím magisterském studiu. Stejně jako během studií na univerzitě v Hradci nebo v Ústí, jsem z nadšení a chuti tvořit a učit se, téměř neopouštěla ateliér. Bývala jsem tam od rána do pozdních večerních hodin, víkendy, prázdniny, stále. Ve svém textilním ráji. College je navíc umístěna uprostřed lesů na rozlehlém panství sira Edwarda Jamese, velkého mecenáše umění a patrona surrealistů, toto prostředí umožňuje plné ponoření se do tvorby. Na druhé straně West Dean college má světové renomé, mezi lektory najdete významná jména světového umění a také restaurátorství. Studenti se sem sjíždějí z celého světa, moji kolegové byli z Japonska, Koreje, Číny, Austrálie, Ameriky atd.
Po návratu z Anglie jsem získala místo na své alma mater, Univerzitě J. E. Purkyně na Fakultě umění a designu v ateliéru Oděvní a textilní design, kde jsem působila jako odborná asistentka sedm let. Mohla jsem tak být u zrodu často skvělých uměleckých studentských projektů.
Z pocitu vděku a žitého snu jsem nevystupovala ani nadále. Měla jsem to ohromné štěstí, že jsem mohla vystavovat na prestižních textilních výstavách jako je Triennale Tapiserie v Polské Łódźi nebo účast na mezinárodní výstavě Textile Art of today, která putovala po čtyřech zemích Evropy nebo IX. Biennale umění v Yogyakartě v Indonésii.
http://helenahoskova.blogspot.com/
Tvořím tapiserie, textilní objekty, videoinstalace. Moje práce reflektuje lokální i globální témata, často také pracuji s tématy velmi osobními, intimními. Vizuální jazyk je pro mne způsobem jak se vyjadřovat. Nechávám za sebe mluvit svá díla, za nimi se cítím bezpečně, v tichosti a beze slov, která mohou být často pramenem nedorozumění. Tkaní nebo batikování jsou časově náročné techniky a vyžadují si vaši plnou vědomou pozornost, pro mne jsou dlouhé hodiny a dny u stavu nebo s cantingem¹ v ruce nebo u šicího stroje jistou formou meditace, možností zpomalit zběsile uhánějící čas, zastavit tok myšlenek a plně se ponořit do přítomného okamžiku.