Jhon Sany

velkoformátové fotografie

Pochází ze Surakarty v Indonésii. Studoval právo na Univerzitě Slamet Riyadi Surakarta. Svou kariéru začal ve světě umění jako hudebník - kytarista a skladatel a v Indonésii vydal tři alba. Kromě hudby je také známý jako profesionální „event organizer“ převážně působící v produkci a televizním off air vysílání v Indonésii. Od roku 2016 žije v Čechách. Pracoval v hotelnictví a je aktivním hudebníkem v jedné z pražských kapel. Po ztrátě zaměstnání, jako mnoho jiných vinnou pandemii, se rozhodl začít podnikat v oboru fotografie, která je již delší dobu jeho koníčkem.

Kokok Suratmoko (JOWO DIGOWO)

malby na recyklovaném skateboardu

Narodil jsem se a vyrostl na indonéském ostrově Jáva. Javánská identita se tak přirozeně stala součástí mého života ve všech jeho aspektech, ať už je to umění, kultura, tradice, rituály, životní názory a postoje, filozofie nebo spiritualita. V učení mých předků se klade důraz na koncept rovnováhy. Být v rovnováze znamená schopnost číst a vnímat znamení, která život a příroda kolem přinášejí. K tomu, abychom stavu rovnováhy dosáhli, je potřeba vytrvat a ujít dlouhou cestu, během které zkoumáme do hloubky naše emoce a smysly. Snaha porozumět emocím a smyslům v kontextu javánské filozofie a mystiky je pro mě arénou pro umělecké vyjádření, ve které se rád pohybuji.

Berry Swandi

velkoformátové fotografie

Pracuji ve svých fotografiích s tématem oblasti a etnika Batak na Sumatře. Fotografie byly pořízeny v několika oblastech severní Sumatry, jednou z nich je vesnice Jangga Dolok, která je přibližně 250 let stará a stejně tak tradiční domy Batak v ní, které dodnes pevně stojí na svých základech. Se svou ženou jsem se seznámil při cestě autobusem z vesnice Sibolangit na severní Sumatře v Indonésii. Usadili jsme se spolu v České republice, v Mostě. Život v nové zemi měl a má velký vliv na můj způsob myšlení, cítím, že se zde stávám disciplinovanější a pokornější. Narodil jsem se a vyrostl na indonéském ostrově Jáva. Javánská identita se tak přirozeně stala součástí mého života ve všech jeho aspektech, ať už je to umění, kultura, tradice, rituály, životní názory a postoje, filozofie nebo spiritualita. V učení mých předků se klade důraz na koncept rovnováhy. Být v rovnováze znamená schopnost číst a vnímat znamení, která život a příroda kolem přinášejí. K tomu, abychom stavu rovnováhy dosáhli, je potřeba vytrvat a ujít dlouhou cestu, během které zkoumáme do hloubky naše emoce a smysly. Snaha porozumět emocím a smyslům v kontextu javánské filozofie a mystiky je pro mě arénou pro umělecké vyjádření, ve které se rád pohybuji.

Orista Riva

malby a kresby

V České republice jsem začal žít v roce 2013. Od té doby uběhlo nemálo času, během kterého jsem se adaptoval na místní kulturu a život. Život v České republice se velmi liší od mých představ a očekávání, musel jsem se naučit mnoho nových věcí a také dělat kompromisy. Během této doby jsem se dál věnoval tvorbě inspirované různými zkušenostmi. V mých pracech najdete črty, spontánní čáry, barvy a slova.

Milovan Ahinsa Sutrisno

Mandaly

(*1980, Rembang, Jáva, Indonésie)

Studoval design a vizuální komunikaci na prestižním Indonéském Institutu umění v Yogyakartě na Fakultě výtvarných umění. V současné době žije v Česku a pracuje jako grafik. Specializuje se na tvorbu firemních vizuálních stylů, katalogů a dalších propagačních materiálů včetně webových stránek.

Tvorba mandal vychází ze stále živé hinduistické tradice, která je podstatou Javánské filozofie Kejawen. Existuje v konceptu cakra manggilingan, kde představuje význam „život je jako spřádací kolo” s poukazem na cyklus času v tradičním duchovním kalendáři . Mandala je koncept života a stvoření, začíná středem, z něhož vyzařují ornamenty a vzor se postupně zvětšuje. Chrám Borobudur (Střední Jáva) je příkladem trojrozměrné mandaly. Centrem zájmu je nalezení rovnováhy, proporce a symetrie. Symbolizuje začátek cesty každého člověka k poznání, moudrosti a osvícení.

Zpočátku to bylo náboženské umění, později se promítlo i v moderní praxi zdraví a krásy. Samotná tvorba mandaly se stává meditativní, intuitivní, nastoluje léčivé vzorce, které lidem pomáhají najít sama sebe jako bod mikrokosmu v obrovském vesmíru.

Autor ve svém díle propojuje základní formu mandaly vycházející z hinduistické tradice s užitým uměním a moderním hlediskem designu a vytváří „novou“ krásu v původním pojetí rotace a cykličnosti života. Geometrické vzory a spirituální symbolika zde působí jako meditační cvičení, modlitba a svaté požehnání, vše v jednom.

Milovan Ahinsa Sutrisno

Mandaly

(*1980, Rembang, Jáva, Indonésie)

Studoval design a vizuální komunikaci na prestižním Indonéském Institutu umění v Yogyakartě na Fakultě výtvarných umění. V současné době žije v Česku a pracuje jako grafik. Specializuje se na tvorbu firemních vizuálních stylů, katalogů a dalších propagačních materiálů včetně webových stránek.

Tvorba mandal vychází ze stále živé hinduistické tradice, která je podstatou Javánské filozofie Kejawen. Existuje v konceptu cakra manggilingan, kde představuje význam „život je jako spřádací kolo” s poukazem na cyklus času v tradičním duchovním kalendáři . Mandala je koncept života a stvoření, začíná středem, z něhož vyzařují ornamenty a vzor se postupně zvětšuje. Chrám Borobudur (Střední Jáva) je příkladem trojrozměrné mandaly. Centrem zájmu je nalezení rovnováhy, proporce a symetrie. Symbolizuje začátek cesty každého člověka k poznání, moudrosti a osvícení.

Zpočátku to bylo náboženské umění, později se promítlo i v moderní praxi zdraví a krásy. Samotná tvorba mandaly se stává meditativní, intuitivní, nastoluje léčivé vzorce, které lidem pomáhají najít sama sebe jako bod mikrokosmu v obrovském vesmíru.

Autor ve svém díle propojuje základní formu mandaly vycházející z hinduistické tradice s užitým uměním a moderním hlediskem designu a vytváří „novou“ krásu v původním pojetí rotace a cykličnosti života. Geometrické vzory a spirituální symbolika zde působí jako meditační cvičení, modlitba a svaté požehnání, vše v jednom.

Orista Riva

Objekty

V České republice jsem začal žít v roce 2013. Od té doby uběhlo nemálo času, během kterého jsem se adaptoval na místní kulturu a život. Život v České republice se velmi liší od mých představ a očekávání, musel jsem se naučit mnoho nových věcí a také dělat kompromisy. Během této doby jsem se dál věnoval tvorbě inspirované různými zkušenostmi. V mých pracech najdete črty, spontánní čáry, barvy a slova.

Rony Marton

Instalace

"Fotografování je mým koníčkem, s jehož pomocí vyjadřuji obdiv přírodě, zvířatům a lidem, kteří dokáží udělat naše prostředí krásnější. Fotografie jsem neupravoval žádným softwarem. Česká příroda je totiž krásná, stačí vyjet jen několik kilometrů od Prahy a najdete nespočet krásných objektů, květin a hmyzu."

Vlastním jménem Rony Surjomartono, se narodil v roce 1943 na indonéské Jávě. Původně chtěl kvůli lásce k bojovým sportům na studia do Japonska, nakonec ale odjel za vzděláním do Prahy. Když došlo v jeho rodné zemi k státnímu převratu, zůstal jako uprchlík v Československu, kde se z něj v sedmdesátých letech stala popová hvězda.

Převratem v roce 1965 začala silná protikomunistická kampaň a během následujících masakrů byly zabity statisíce spoluobčanů, nařčených z komunismu – šlo ale spíše o levicové či sekulární intelektuály, Indonésany čínského původu nebo prostě jen osobní nepřátele těch, kteří neobvykle brutální komanda vedli. O těchto masakrech vypráví dokumentární film Způsob zabíjení. O převratu u nás byla vydána knížka Noc začala ve tři ráno od Jiřího Dienstbiera. V roce 2016 byl v Indonésii natočen film Surat dari Praha (Dopisy z Prahy), který se věnuje právě tématu odříznutí od rodné vlasti a ztrátě indonéského občanství. V tomto snímku si mimo jiné zahrál právě i pan Rony Marton a pan Soejono.

Snímek o smíření dvou generací odhaluje temné stránky indonéské historie. Vypráví příběh Indonésana jménem Jaya, který v 60. letech studoval v Praze. Kvůli podezření, že sympatizoval s komunisty, ale v roce 1965 ztratil indonéské občanství a nemohl se tak vrátit domů za svou snoubenkou Sulastri. Po letech ho v Praze vyhledá Larasati, dcera Sulastri, aby splnila matčino poslední přání a předala Jayovi dřevěnou skřínku s dopisem. Jaya skřínku nejprve odmítá, postupně však Larasati odkrývá minulost, která jí pomáhá pochopit pravdu o její nikdy nefungující rodině.